La chanson du vagabond

Potulní muzikanti, pojďte hrát,
já chtěl bych vám chutným vínem požehnat,
že netřeba smutným splínem nože brát.
Můj bože žádný bože, to jsem rád.

Ó hudbo hudeb hudebních,
budeš...všude budeš znít!

Ať kytáry, mandoliny lehce zní,
zestárly dávno stíny princezny
-o té zas ať táhnou jiný prince sny.
Poté zasaď. A vláhou činný, líbezný,

zalij nebe, slunce, hory, tmu
taky sebe. Přidej ruce do rytmu.
Přidej smíchu, přilij pláč,
pověz tichu, co jsi zač.

Ó tóny tónů tonoucích,
zvony zvonů zvonoucích!
Ó kráso ňader ženy hor,
ó tys nadržený tvor.
Ó kráso lůna ženy moří,
sláva všem, kteří tvoří.

Potulní muzikanti, pojďte hrát,
já chtěl bych vám po mém vínu požehnat,
že netřeba smutných splínů, nežebrat.
Můj bože mrtvý bože, cože?

No, že
...psát!

I z prázdných tužeb budeš snít.
Ó hudbo hudeb hudebních,
budeš všude, budeš

znít.

 
default index loaded