Poems

MEDOVÍNA

Rve révy krev
rve břehy v řevu rybím
vře přeryv řeky vidin
il veut tres vite tres...

Had hlad má
a vrhla tma se

Má sestra samota
trhá masem

Eros stromu růstu
úst slovo lámá

Tvá máma smrt
strmá jáma

Tenata temnot
ne ta jemná sonáta z not

Rod utopických mravenců
cumlá krutost lidství v hrách

Plamen jedu v ledu krách
květy rdesna ve snách vrah

Ach ta jemná tajemnost
strachem oněmělá laská stáje

...A láska?

Ta je.

Taje!

LESNÍ MOUDRO

Stromy jsou zkušení mudrci,

zjara se probudí
a těší se na další čtyřnásobnou radost
a na zkušenost
kterou vyřknou svými větvemi, kmenem nebo listy
ale pravda
ta zůstává vždy v kořenech

Stromy jsou výteční pozorovatelé,

ti staří zjara doufají
že snad již v tomhle čtyřdobí se lidé polepší
ale v zimě sklesnou, opadají
svrbí je kořeny
ale zjara opět doufají
protože jsou silnější než my

-čehož si však nesmírně cením

KRÁSNĚ JSEM BLOUZNIL

Je nádhernej den nechtěla mě
Je nádhernej den nechala mě
Je nádhernej den nedala mně

Sněží

Je nádhernej den nechtěla mě
Je nádhernej den nechala mě
Je nádhernej den nedala mně

Běžím

hledat marně


Zase jedu teču
zase jedu vleču
zase jedu nečum

Sněžím


Na lampu ve hvězdárně

LÁSKA

Chodil chlapec malý
večer co večer
lucerny se ptát
Víru proč mu vzali
a milujíc těch slečen
z nich žádnou nemá rád

Kráčel hošík mladý
den co den
mlčky ke hřbitovu
Touže poznat vnady
přenádherných žen
vyhýbá se slovu

Běžel vdovec starý
noc co noc
přeskočil hřbitovní zeď
Sic tisíce žen znalý
nešel pro pomoc
stále doufá v odpověď


...


Jednou dívka mladá

jednou za život

utrhla kopretinu
jež rostla za tou zdí
a dráždila si s ní

svá ňadra

Potom okvětními lístky
vybílila šeď pomníku

bez epitafu

Hrobu jeho,
toho, co
miloval!

To však ona nevěděla,
nikdy ho nespatřila.

KDYSI DÁVNO RŮŽE

Kdysi dávno růže dneska prdel jazyk se mění
nikdo za nic nemůže a nezmůže nic
Vytržen z oázy sladkých perel snění
kyselý ozón leptá kůži plic

Skutečnost vyběhla do ulic
a přes kaluže skáče
Nikdo se tě neptá co je víc
každý něco mektá
a u píva si pláče

Mandelinka hltá zbytky černých mšic
z lící nevinných slunečnic

kvetoucích pozdě