Poems

SVLÉKÁ SE NOC

Svléká se noc
hezká je moc
když nezchází nám
dětská víra

Při deckách vína
strach a špína
a tma

Nebeská vina
ach ta je jiná
ať má

korále z křídel
a z démantů háv
a noc jako příděl
půlnočních zpráv

Svléká se noc

hezká je moc

když nezchází nám

STÁLE NESLYŠÍM A NECÍTÍM

osudem nastražené hlasy

Ještě doufám ve víru a hledám smutek krásy
Nechtěl brouka v revíru Ženám utek Hrál si

a pudem vína naléval si

Kleště z papíru Zoufám Růže asi vskutku
Ještě ve víru doufám touže krásy smutku

Pojď, půjdem spolu Někam do zármutku
Z papírových dolů přineseš mi hrudku

celou ze zlata

Ztrácím rozum Píšu v mátohách
Zvláštní je dům Noční obloha:

černá komnata

Jako dvě černá koťata co loví spolu v nocích
jako dívka buclatá jež kroutí sebou v bocích

lovíme se s vášní

Čím to, že nás spoutal hřích
Proč ve věcech tak normálních

bojíme se zvláštních

V hřejivém plášti novodobých existencí
jsme tak zvláštní a navýsost tak tencí

Je to jako droga ono slastné opomíjení
jenom ti ji prodá kdo šťasten po ní není
Na život ji svěří a v rakvi vezme zpátky
v marnivosti věříš na přelíbezné řádky

Hladem zatracené časy

Tepe toulkám ve vínu a nikam neutek Dá si
Dítě touhám ke klavíru žehá ruce v záslib

Kradem omlácené trasy

Takhle zle
dlouho už mi nebylo
Ty vylezlé
cáry Slunce zdobilo

Němá řeč němých tváří
vždy za úsvitu září
V ní vzdáme díky žití
než promluvíme řití

Slyšet je lhát o cítění v necitu
cítit je psát slyšení o věcích tu

Vyhaslé tváře zpěvem němé křičí
Svatozáře šelem ve mne ničí
tím něžným
jedovatým splínem
mé vím nevím

Zapíjíme vínem
cokoli
co
přebolí!

POEZIE?

A je to zase ta zpívající víla
co mi drze šeptá verše do ucha
Ona dáma která probudila
mé ruce Ta divná předtucha
pochybné pravdivosti psaní
a všeúnavné snahy plout
Ano ta víla! Ta lodní paní
nechce nás obejmout
Ani za svítání
by nedopustila
ta ropucha
zakousnout

a vyplivnout

POD JEŘABINAMI

Nebe
krev
a zeleň
jako kobylka mezi dvěma cvrčky v poli
Tak slastně trpící těla šípků
v aleji jeřabin

Nebe je podzimní
ze sazí do šeda
Ten kdo nic nehledá,

odchází

do šeda ze sazí.

Nachází,

kdo hledá.

NÁVRATY

Kafe
startky
kostel klášter
holubi
nebo hrdličky to je jedno
kocovina

Kuřák hledá oheň
básník
leda tak do muzea
vytržen z krajiny dětství
vrací se a pláče
na schodech kde už jen ti holubi
ho slyší ale
vystydlo mu kafe
a tak hledá oheň
aby si vykouřil svý ráno
kdy samota je to jediné
co holubi hrdličky

i Krevkavci

dokážou vnímat