Ich höre immer noch nicht und fühle mich nicht

osudem nastražené hlasy

Ještě doufám ve víru a hledám smutek krásy
Nechtěl brouka v revíru Ženám utek Hrál si

a pudem vína naléval si

Kleště z papíru Zoufám Růže asi vskutku
Ještě ve víru doufám touže krásy smutku

Pojď, půjdem spolu Někam do zármutku
Z papírových dolů přineseš mi hrudku

celou ze zlata

Ztrácím rozum Píšu v mátohách
Zvláštní je dům Noční obloha:

černá komnata

Jako dvě černá koťata co loví spolu v nocích
jako dívka buclatá jež kroutí sebou v bocích

lovíme se s vášní

Čím to, že nás spoutal hřích
Proč ve věcech tak normálních

bojíme se zvláštních

V hřejivém plášti novodobých existencí
jsme tak zvláštní a navýsost tak tencí

Je to jako droga ono slastné opomíjení
jenom ti ji prodá kdo šťasten po ní není
Na život ji svěří a v rakvi vezme zpátky
v marnivosti věříš na přelíbezné řádky

Hladem zatracené časy

Tepe toulkám ve vínu a nikam neutek Dá si
Dítě touhám ke klavíru žehá ruce v záslib

Kradem omlácené trasy

Takhle zle
dlouho už mi nebylo
Ty vylezlé
cáry Slunce zdobilo

Němá řeč němých tváří
vždy za úsvitu září
V ní vzdáme díky žití
než promluvíme řití

Slyšet je lhát o cítění v necitu
cítit je psát slyšení o věcích tu

Vyhaslé tváře zpěvem němé křičí
Svatozáře šelem ve mne ničí
tím něžným
jedovatým splínem
mé vím nevím

Zapíjíme vínem
cokoli
co
přebolí!

 
default index loaded